V břiše velryby
Čtení příběhů.
Vědeckotechnická revoluce, odklon od Boha, vznik moderní, ateistické společnosti. Není příliš těžké říkat tomu pokrok a tvářit se, že dnes jsme zcela automaticky chytřejší, než lidé před pár staletími. Jistě, nelze popřít, že jsme se toho spoustu naučili. Ale taky jsme leccos zapomněli.
Veškeré sdělitelné poznání dnes musí mít podobu jasného a jednoduchého manuálu, nejlépe s jednoznačnými obrázky, které nenechají nikoho na pochybách, který z milionu šroubků strčit do které z tisíce děr. V opačném případě hrozí reálné riziko, že zůstaneme jen tupě zírat a tu židli nikdy nesmontujeme.
V dávných dobách, kdy lidé nebyli tolik otupělí všemi těmi barvičkami a obrázky, které se na nás dnes valí z televizních obrazovek, nebylo potřeba vysvětlovat věci po lopatě. Naopak lidé věděli, že když k předání sdělení použijí jazyk, který není tak jednoznačný, mohou ve výsledku sdělit mnohem více mnohem efektivněji. Běžně používaným jazykem, sloužícím k předávání lidského poznání, je už hezkých pár tisíc let symbolismus.
The Test
Hned se vrhneme na jeden konkrétní praktický příklad. Bude zajímavější ukázat si, jak symbolismus pracuje v praxi, než zabřednout do těžko stravitelné teorie, z níž nezasvěcenému stejně nebude jasné, o co jde.
Ať je to dostatečně srozumitelného, vezmeme si něco lehčího, moderního, co lze relativně snadno rozkódovat. Jako ideální materiál poslouží videoklip ke skladbě The Test od Chemical Brothers (volume doprava pokud možno):
Nuže. O čem ten klip je? O holce, která plave někde na dně moře, sní jí velryba, ona přesto za chvíli vyleze ze studny, pak se prochází po pláži, kde na ní svítí slunce a řvou tam rackové, pak se honí s nějakou jinou holkou v červený pláštěnce, potom na ní skoro spadne stodola, v zápětí se nějak záhadně dostane kamsi na diskotéku a nakonec skončí opět v moři? No jasně, že ne. Všechno jsou to jen symboly, které mají cosi zobrazovat, mají určitý význam a všechny dohromady vyprávějí příběh. Příběh o jednom velkém dobrodružství (ať tu máme nějakou pořádnou frázi).
Videoklip se jmenuje The Test. Nemusíme být psychoanalytici, abychom dokázali bez jakýchkoli dalších informací odvodit, že ústředním motive bude pravděpodobně jakási zkouška, test. Z tohoto faktu bude tedy vhodné při našem výkladu vycházet:
- Dívka – hlavní hrdin(k)a dobrodružství. Zde vesměs není, co rozebírat (snad jen to, že hlavním hrdinou je žena je trochu podezřelé, ale zase se na to lépe kouká...).
- Dno moře – tady nám vše začíná i končí. Dívka se na začátku vznáší v šedé bezbarvé vodě, kde kolem není nic, žádné tvary, žádné barvy, nic se neděje. Po skončení dobrodružství se sem dívka opět vrací. Dno moře zde symbolizuje běžnou realitu. Je to značně melancholický symbol našeho světa. Je to bezpečná šeď komfortní reality, kde se nic neděje, kde neprobíhají žádné zkoušky. Ale je to také realita, ve které dívka nestojí pevně nohama na zemi. Je to realita, s níž hlavní hrdinka není nijak spojená, kde nemůže svými činy nic ovlivňovat (nejsou zde žádné objekty, se kterými by bylo možno pracovat nebo se jich dotknout). Dívka je pouze unášena proudem, aniž může cokoliv dělat. Dokud nepřiplave velryba a věci se nezačnou hýbat.
- Velryba – jednoznačně nejsilnější symbol z celého klipu (už vzhledem ke svojí velikosti). Plejtvák je zde symbolem celého dobrodružství, symbolem vstupu do samotného příběhu. Velryba je také symbolem oné zkoušky, testu, ba přímo se dá říct, že ztělesňuje onen test, že velryba je testem. V mytologiích starých národů začíná množství mýtů právě tím, že hrdinu sežere velryba, v jejímž břiše se pak celé vyprávění odehrává (hrdina se snaží dostat ven z jejího břicha). Nezřídka je velryba na konci příběhu hlavním hrdinou zabita, což obvykle značí úspěšné splnění zkoušky. Protože by Greenpeace uveřejnění klipu, v němž zemře kterýkoliv z ohrožených druhů kytovců, zřejmě nedovolilo, nic takového zde nevidíme. V našem videoklipu je každopádně důležité si povšimnout, že dívka se nechává pohltit velrybou zcela dobrovolně, plave jí vstříc. Přijímá to, co přichází a poddává se tomu. Nesnaží se bránit.
- Medusy – první objekty (pokud nepočítáme velrybu), které se objeví v šedém beztvarém světě, v němž předtím neexistovalo nic. Něco se jednoznačně děje, realita se začíná hýbat a dívka má na čem spočinout zrakem. Zatím však ještě nevíme, co se z toho vyklube.
- Vynoření se ze studny – aneb cesta na svět. Studna je prastarý symbol ženského lůna. Když dívka vyleze ze studny, tak se v jistém smyslu znovu narodí. Ve chvíli, kdy dopadne nohama na zem, celý svět se zachvěje. Dívka nyní stojí nohama na zemi a začíná kráčet po světě. Získává možnost pohybu. Získává spojení se světem. Nyní už také lépe chápeme, kde se vlastně dívka nacházela předtím (v děloze). Samozřejmě tahle rovina je slepou uličkou, jelikož je jasné, že videoklip nevypráví primárně o narození jako spíš o znovuzrození. Příběh je tedy o něčem trochu jiném, než o porodu, životě a následné smrti. Nebude to tedy prostý „test života“. Bude potřeba pátrat dále.
- Východ Slunce, změny počasí a denní doby – prostředí kolem dívky velmi věrně odráží dívčiny pocity a to, v jaké je náladě. Když vylézá ze studny, je ještě tma, velmi rychle se však rozednívá a vychází Slunce. Slunce je jednoznačně pozitivní symbol, který však může značit nejen radost, ale i osvícení. Boží světlo pak na okamžik zasvítí i na parketu disco klubu, kde je zřejmější, že se nejedná čistě o Slunce. Nad stodolou, která je vůbec klíčovým prvkem v příběhu, se pak těsně před jejím pádem stahují temná mračna, která symbolizují přicházející hrozbu.
- Kouř z dlaně – dívka je ve světě, který může ovlivňovat, kterého se může dotýkat, se kterým může pracovat. Dotek její dlaně zanechává ve světě stopu (to je ten kouř). Celá scéna může být tím pádem zdůrazněním hrdinčina uvědomění, jejího spojení se světem a realitou.
- Dívka-kyklop – tajemný a ne zrovna lehce rozklíčovatelný symbol. Malá holka v červené bundě od začátku utíká před naší dívkou, která ji celou dobu následuje, až nakonec přichází ke stodole, kde se odehraje stěžejní fáze celého testu. Dívka-kyklop je tedy svého druhu průvodcem, ale takovým, který zrovna dvakrát nepomáhá, který však posouvá děj kupředu. Ukáže se jako zdroj nebezpečí (vždyť právě kvůli ní na naši hrdinku málem spadne stodola) a je tedy součástí zkoušky a je tím, s čím se musí hrdinka vyrovnat. Dívka-kyklop slouží jako určitá osa příběhu. Jedno oko pak poukazuje na očividně nelidskou podstatu (dívka-kyklop není žádnou dívkou a oko rozhodně není obyčejným okem). Naše hrdinka právě před pohledem onoho oka ve strachu couvne směrem ke stodole, která ji vzápětí hrozí rozmáčknout. Oko má tedy velkou moc a je to právě oko, které hlavní hrdinku „vyzkouší“. Jeho pohled se ptá, zda je dívka hodna v testu obstát. Kyklopovo oko do ní vidí a dívka to moc dobře ví. Dívka-kyklop tak může být předobrazem samotné hlavní hrdinky, symbolem pohledu do vlastního nitra. Tak nebo tak, naše hrdinka poněkud zpanikaří...
- Stodola – celou dobu čekáme na skutečně jednoznačný symbol zkoušky. Konečně jsme se dočkali. Pád stodoly je bezpochyby oním testem, respektive jeho vyvrcholením. Stodola padá a hrozí dívku rozdrtit. Ta to však ustojí, protože je v okamžiku pádu přesně tam, kde má být (ve středu toho všeho). Byť jediný krok kterýmkoliv směrem, jediné zaváhání, by znamenalo, že stodola dívku rozmáčkne, ale přestože se dívka zalekne kyklopa, její strach není takový, aby jí přivodil zkázu. Po celou dobu scény se stodolou Chemical Brothers zpívají jedinou větu, jedinou otázku: „Did i pass the acid test?“ I díky tomu nyní začínáme chápat, o co tu doopravdy jde. A ve chvíli, kdy stěna stodoly dopadne na zem, víme, že dívka ve zkoušce obstála. Pochopíme, že zkouška se týkala toho, zda bude schopná ustát tak silné spojení se světem, zda jí realita (symbolizovaná silou stodoly) nesemele. A zda jí také nespálí pohled kyklopova oka.
- Diskotéka – klub s tancujícími lidmi už není symbolem, naše sexy roztomilá hlavní hrdinka se v něm skutečně fyzicky nachází. V téhle fázi nám klip zcela otevřeně prozrazuje, co se vlastně stalo a nám se zásadně zužuje možnost výkladu celého příběhu. Ty z vás, kterým to ještě není jasné, nebudu dále napínat. Holka si dala LSD. Videoklip není ničím jiným, než symbolickým popisem toho, co se děje na tripu. No, dalo se to čekat. Koneckonců Chemical Brothers si svoje jméno nedali jen tak pro nic za nic. Leč neutíkejme od výkladu, zbývá nám tu k rozřešení ještě jeden poslední symbol.
- „Mléko“ – bílá tekutina, kterou dívka vcucne těsně předtím, než se vrátí zpátky na dno moře (do běžné reality), nejvíc připomíná mléko. Dá se předpokládat, že to nebude jen tak ledajaké mléko. Mohlo by se jednat o mateřské mléko, tím pádem o něco, co je životně důležité a co je doslova potravou života. Navíc ze scény je patrné, že teprve tohle je závěr dívčina dobrodružství. Pro tenhle okamžik se dělo vše ostatní. Dívka totiž konečně cosi získává. A vskutku. Získává to, co každý hrdina na konci všech dobrodružství. Poznání. Osvícení. Zkušenost.
Hra významů
Klip od Chemiků má přes svoji působivost jeden zásadní nedostatek a tím je vysvětlující pasáž s tanečním parketem (kromě toho by šlo vyložit i samotný text písně, který je též podstatně jasnější, než videoklip). V téhle chvíli totiž klip přestává mluvit jazykem symbolismu a natvrdo nám sděluje, že je to celé o drogové zkušenosti. Ono je to pochopitelné. Přeci jenom jde o klip populární hudební skupiny, který odvysílá MTV, tak se zřejmě snaží být přístupný širšímu okruhu konzumentů. Chemici bohužel neodolali a provedli výklad příběhu sami. Ale je to škoda...
Proč? Není naopak dobře, že v tom máme pořádek? Jak se to vezme. Pokud by část z klubu v klipu chyběla, bylo by sice těžší přijít na to „o čem to ksakru vlastně je“, ale zároveň by si příběh uchoval více rozměrů, sdělení by bylo hutnější, a lidská psychika (specielně její nevědomá část) by z toho nakonec možná dokázala vytřískat víc. Symbol totiž nikdy nelze chápat absolutně. Zpravidla je mnohovýznamový a vede od něho velké množství nitek. Symbol, který je konkrétní, není symbolem. Symbol musí být zaměnitelný (což neznamená, že ho lze vykládat samovolně). Extrémním případem je Bůh, který není nic jiného, než ultimátní symbol, a obvykle je v příběhu tím, co je zrovna potřeba. Něco jako žolík v kanastě; karta, která může být všemi ostatními kartami.
Jazyk symbolismu je jazykem nevědomí a přestože v případě mýtů a snů (které se pohybují výhradně v symbolické sféře) často nejsme schopni vědomě rozkódovat smysl symbolů tak, jak jsem se o to pokusil v případě Chemiků, k přenosu sdělení přesto určitým způsobem dochází. Příběh na nás prostě velmi silně působí i ve chvíli, kdy si nejsme úplně jisti, o čem vlastně vypráví. Vezměme si třeba známou pohádku o Červené Karkulce. Fakt, že tahle pohádka byla schopná přežít několik století je přinejmenším podezřelý. Pokud ovšem ten příběh nevypráví náhodou o něčem jiném, než o holce, která jde za babičkou s košíkem dobrot a náhodou se nechá přelstít mazanou psovitou šelmou.
Aby příběh a pravda v něm obsažená přežili, musejí zůstat zašifrované. Jenom tak si dokáží zachovat svoji sílu.
Čtenáři snů
Mohlo by se zdát, že symbolismu dávno odzvonilo, ale není to pravda. Jenom jsme na něj pozapomněly. Ale je všude kolem nás a občas se mu daří vyrazit na povrch i v pop-kultuře (viz. náš klip od Chemical Brothers). Když například Darren Aronofsky nedávno natočil Černou Labuť, nešlo se přímo netetelit blahem. Jasný a srozumitelný „metaforický“ film, který si navíc získal masovou diváckou oblibu (věčně nepochopený Lars von Trier se svým Antikristem může jen tiše závidět).
No a proč si vůbec se symbolismem začínat? K čemu je to dobré? Může se nám to v naší nadutosti a pýše nelíbit, ale lidé před pár tisícovkami let nebyli žádní hlupáci a my nejsme zdaleka tak chytří a pokrokoví, jak si myslíme. To, co moderní psychologie vítězoslavně vytáhla na světlo jako převratné a revoluční objevy týkající se lidské psychiky, to dávní myslitelé už před tisícovkami let vtělili do příběhů, které poté tvořili mytologii celých národů a v zásadě i lidstva jako takového. Pokud se chceme dozvědět, co se nám snaží přes propast dějin sdělit, nemáme jinou možnost, než se naučit rozumět jejich řeči.
Zdá se to podivné, ale jazykem symbolismu se skutečně dá v jistém smyslu sdělit více, než prostým popisem, který jakkoliv se zdá na první pohled srozumitelný, je zbytečně svazující. Symbolismus je nadčasový. Příběhy staré stovky generací lze pochopit jen díky tomu, že poselství, které nesou, je zakódováno v jazyce, který je znám všem lidem ve všech dobách. Psychoanalýza na začátku dvacátého století se svým výkladem snů a důrazem na důležitou úlohu, kterou hraje symbolismus v lidské psýše, znovuobjevila to, co se zdálo zapomenuto. Objevila návod na to, jak číst příběhy, jak dekódovat metafory a symboly, které mají v rámci lidské psychiky univerzální platnost.
RSS
Kategorie
Archiv
- February 2012
- January 2012
- December 2011
- October 2011
- August 2011
- July 2011
- May 2011
- April 2011
- December 2010
- October 2010
- July 2010
- June 2010
- May 2010
- April 2010
- March 2010
December 1st, 2011 - 23:46
Na ten výklad jsi přišel sám? Jestli jo, tak pak klobouk dolů. :]
December 2nd, 2011 - 08:30
Ano, můj první vlastní psychoanalytický výklad uměleckého díla (ahahahaha :-)
December 2nd, 2011 - 18:53
pekny klip a muj vyklad:
1. voda a plynuti ve vode je soulad s jednotou. harmonie a domov
2. divka uvidi velrybu a zatouzi po zmene – necha se spolknout
3. v brichu se rodi do oddělenosti (meduzy blikaji) – svet nesvet, misto mezi svety
4. divka je vyvrzena do sveta. vychazi slunce a ukazuje se omezeni, vymezeni
5. vymezeni cest se zobrazuje symbolicky kolejemi, omezenim kuly, schatranou stodolou
6. spojeni s celkem je porad pritomno, voda tryskajici z rukou. spojeni s celkem je pritomno
7. divka s jednim okem prichazi. a laka. laka dal od vody, do sucha
8. olamane kuly, sucha prachniva stodola, oddelenost, prachnivost, suchost, bezvodí – prach, prach z rukou misto bublin vody
9. divka je vysusena na troud a dostava se do viru zmateného krepceni. divoke pohyby kolem a divka si drzi svuj stred i kdyz se vse kolem ni toci. drzi si stred a ceka. ceka na vykoupeni.
10. divka je vykoupena. odkud vykupujici tekutina prisla? to je tajemstvi. odnikud. sjednoceni s celkem a navrat domu.
December 2nd, 2011 - 19:29
Jo, kůly mě vyloženě štvaly a proto jsem se jim vyhnul , koleje to samý.
Vykládat se ten klip dá samozřejmě různě, ale měl bych teda dvě důležitý poznámky:
a) symbolismus má skutečně svá pravidla, která z něčeho vycházejí; ono to vypadá na první pohled jako vycucané z prstu a zdá se, že by mohlo přijít takhle dalších deset lidí, každej by tu napsal svůj výklad a všechny ty výklady by byly rovnocenné. Ale já jsem se tady pokusil o psychoanalytický výklad – s tím, že jsem se tvářil, že Chemici předávají nějakou velkou pravdu (a ono svým způsobem ano, ačkoliv ten klip je vlastně jen “strohý” popis). Každopádně symbolismus opravdu nedovoluje svévolný výklad (viz. odkazovaný výklad Červené Karkulky od Sterna).
b) ten klip je docela dost “omezenej” a vypráví svým způsobem o jedné konkrétní věci (fakt “škoda” té části z parketem). Určitě se v tom dají vidět roviny, které ani Chemici nezamýšleli, ale to už je fakt trochu vaření z vody. Specielně je pak pořeba kouknout se i na text tý skladby, jestli je s výkladem v souladu. Já jsem teda text naschvál neřešil, ale ono je to tady taková dobrá pojistka, přes kterou si člověk může ověřit, jestli to vykládá správně…
Jak píšu v článku, symbolismus je regulérní jazyk, kterej má svoje zákonitosti, a s nímž si nelze dělat, co se komu zlíbí. Čímž neříkám, že tvůj výklad není k zamyšlení a že ten můj je jedinej správnej. A samozřejmě ne každé dílo opravdu mluví jazykem symbolismu, respektive ne každej sled obrázků lze nějak smysluplně vyložit, protože to záleží především na autorovi, jestli mu to drží pohromadě a on sám ty obrazy jen uměle nesplácává dohromady (což si právě třeba vůbec nejsem jistej u Triera).
December 2nd, 2011 - 21:32
Ja bych vypich jeste jednu vec, ktera v pribehu, tj. ve spravnym pribehu ma bejt. A to je takova nejaka fraktalovitost nebo hologramovitost. Zavinovani se do sebe. Jde vlastne o specifickej symbol (mozna spis znak) dobryho pribehu. Proste to co se v nem samotnym musi odehravat.
Takze na ruznych mistech mi prijde ze tam je hodne vody a ukazuje nam to, ze voda je nase podvedomi.
Nebo ta holka-kyklop a ta padajici stena s jednim “okem” nahore.
Dobrej pribeh nejen umi poskladat symboly, ale da nam i linku pro transkripci toho symbolu. Uplne jako kdyby tam byla nit, za kterou to jde cele dopatrat.
—————————
Verim, ze tyhle veci se nevymysli. Dokonce mam pocit, ze vykladacsky a tvurci mysleni jsou tak nejak v opozici. Dobrej pribeh je ale prave univerzalni (jako fraktal). Nelze ho pouzit POUZE na konkretni situaci. Lze ho pouzit na nekonecno situaci a prave proto ta informace v nem sdelena nejsou nejaky picoviny navic.
Pripomina mi to ten spor o DNA molekule, kde se vyskytuji dlouhe retezce ACACACACACACACA, ktere jakoby nemely zadnou informaci, protoze by je slo prepocteno na jednotky energie nebo informaci proste zapsat jednoduseji. Jenze to ACACACA ma proste asi nejaky jiny vyznam (rika se ze to ma byt krystalicky vysilac a zesilovac te informace napr.).
Symbolicky pribehy proste musi byt takovy jaky jsou. Dostatecne univerzalni a jeste pouzitelny (a samozrejme pravdivy). Problem dnes je v jejich pouzitelnosti… uz je neumime chapat. Proto treba Heyoka ma konkretne chemiky a vsechny jejich klipy hodne rad. Treba http://www.youtube.com/watch?v=6sOpbRL8R4g je o 3 rady explicitnejsi, ale je proste pristupnej jak nackum tak anarchistum bez psychonauticke prupravy (ale opet to dela nadherne vedome, protoze to je tema symbolama, co jim rozumi vsichni PREhusteny: coca-cola, sexulani explicitnost, krev, cheguevara, molotov, revoluce, rasismus, ohen -> reklama, kapitalismus, brand a pribeh o tom vsem kolem nas, kterej neni MOZNY vypravet… je v tom klipu).
Jeste bych v tyhle souvislosti rad upozornil na nasledujici: http://www.youtube.com/watch?v=rTI26GI4a3Q (tech vykladovych klipu ze kterych se muzem ucit je tam vic)
December 2nd, 2011 - 22:26
Schizoidni dohodu už jsi porušil tím odkazem v threadu o Žižekovi na víš-kterým fóru (hodilo mi to tu trackback), takže teď už je to jedno – stejně bylo jasný, že to nevydrží.
No opakuju znova, že je možná škoda, že tam Chemici narvali tu scénu s parketem – součástí příběhu by asi neměl bejt jeho výklad (jakkoliv to vlastně není v tomhle případě výklad, spíš takový poodstoupení od příběhu). Ono pak zásadní otázka je, zda je vůbec nutný ty příběhy nějak vykládat. Tím myslím dělat to, co jsem teď udělal já a co dělá třeba ten Stern. Na lidi to bude mít vliv i tak, i v případě, že to na vědomé úrovni nebudou schopný rozkódovat. Na druhou stranu symbolickej příběh je nějaká šifra a kódy tu jsou od toho, aby byly rozluštěny – s tím, že musíme předpokládat, že to nikdy nelze udělat stoprocentně (kód lze rozluštit, ale nelze ho rozbít). A jak jsem psal v článku, my už jsme dnes podstatně méně citliví k tomu ty příběhy a to, co je “pod nima” vnímat, takže si musíme pomáhat těmahle “hard” metodama. Ačkoliv ono nelze udělat výklad, pokud člověk to, co chce vykládat, předtím dostatečně nevymáchá ve vlastním nevědomí…
“Teorii symbolismu” jsem radši moc nerozebíral – jednak v tom sám mám ještě pořád bordel (moc se mi to nedaří celý definovat nějakejma vhodnejma slovama) a vůbec jsem do toho nějak nechtěl zabředávat. Kdyby se mě někdo zeptal co je to symbolismus, tak mě lepší odpověď, než “jazyk naší duše” nenapadne. Zkrátka vrhnul jsem se rovnou na svůj první výklad a nějak to dopadlo.
V tom rozhovoru s Žižekem pro ČRo se Žižeka ptají, proč má ze všeho nejradši filmy a on říká, že filmy ze všeho nejmíň “lžou” (na rozdíl třeba od knih), protože se u kinematografie tolik neřeší autoři a to, co umělecký dílo o těch autorech vypovídá (oni se prostě nebojí říct pravdu, protože vědí, že nikdo nebude řešit, že tím vlastně na sebe práskají; tak si říkám, jestli tohle není důvod, proč jsou filmy typu Hranaři takový, jaký jsou).
No, každopádně, co chci říct je, že tím, že je to sdělení, ta myšlenka, podaná “v obrázcích”, v zakódované podobě, pomocí symbolismu (platí samozřejmě i pro psaný příběh, tam se ty obrázky akorát vynořují v naší hlavě, ne na obrazovce) tak se tolik neřeší autor (jeho motivace a to, co je zač) a lidi se víc soustředí na ten obsah (protože mají co dělat, aby to pochopili). A i proto to má takovou sílu a “trvanlivost”.
December 3rd, 2011 - 02:04
No koukam, ze sledujes dneska podobny veci. Ten trackback byl opet neumyslnej, jako posledne. Takova uplna nahoda. Zacinam mit trauma uz linkovat COKOLIV.
Symboly rozhodne pusobi vzdycky, to je bez debat a navzdory nasi “normalni” realite, ktera se prave z nich snazi udelat bachorky o holce v plastence a psovite selme… Jenze maji ty symboly byt do sveta vrzeny uplne hard? Vzdyt pak dochazi k jakesi vulgarizaci. Lidi pak hledaji porad nejakou divnou pravdu nebo skutecnost, ale v jakesi materialni podobe. Takze nestaci zrnko obili z urody jako symbol bohatstvi, ale spali se ritualne cela sypka a ono to stejne neplni ucel. Nebo jinak, cim min vedome nebo hranicne vedome symboly pouzivame, tim vic jich potrebujeme! A tohle je duvod proc se rika, ze dnes je doba temna. Doba temna v klasickem vyznamu je symbolizovana prave tim, ze lidi veri bachorkam a povidackam. Veri symbolum nebo archetypum, ze jsou skutecne. A to presne vystihuje i dnesni dobu temna. Verime, ze kdyz vydelame na to Ferrari, tak uz to budeme mit. Ovladnem symbol, stanem se archetypem, ziskame falus (takovej prasymbol). Jenze nic z toho nejde. Symboly jsou skutecne, ale na uplne jine rovine. Takze se ten nas frustracni rotor roztoci jeste vic a kdyz to nebude Ferrari, tak to bude jachta, kdyz to nebdue zenska co ma kozy 5ky tak to bude ta s 6kama.
Takze chci rict, ze si nemyslim, ze je spatne symboly vykladat. Nevim jak a do jake miry se to ma delat, ale jsme v tomhle nevedomi, takze nam budou pripadne chyby odpusteny. Spis je dulezity umet to vylozit jazykem prijemce. To je ten problem.
December 3rd, 2011 - 09:57
Hned mě napadlo, že jsi o tom zase “nevěděl” (haha).
Teď mě došlo, co je v mým případě další logickej krok. Máme tu články, který něco analyzujou, teď začínám fušovat do symbolismu a vykládání příběhů, takže zbývá už jenom začít sám nějaký příběhy psát s vědomím toho, co by měly sdělit – heh, povídku jsem napsal naposledy na základní škole, pohádku jsem nenapsal nikdy; no, asi s tím stejně začnu až za pár let…
Doba temna – no jo, to bude vlastně to známé “zaseknutí se na symbolu”. Ve středověku se lidé zasekávali na Bohu, dnes se zasekávají na Věci (což přeci jenom má nějakou vnitřní podobnost, že jo…). Ale jako nestačí “uctívat Boha”, tak nestačí “mít v garáži Ferrari”, ovšem jako není řešením “uctívat Boha fakt hodně moc”, tak nefunguje ani “fakt hustý a nadupaný Ferrari v garáži”.
A je fakt, že my tu realitu asi i potřebujeme konzumovat v nějaký zašifrovaný podobě. Anebo jinak: My ji tak konzumujeme neustále. Ono všechno, co vnímáme musíme vnímat jako symbol, to už souvisí s těma nejzákladnějšíma věcma, co se učí malý mimina a co ví i ten Fluke – že míček je míček, i když to není pořád ten samej míček, ale zároveň je.
Umět to vyložit dnešním jazykem – to právě psychoanalýza chtěla tohle, zdá se mi. A vidíme, kam to dopracovala. Lidi se toho lekli a odsunuli ji na vedlejší kolej. Či spíš odsunuli na vedlejší kolej to, co zjistila, protože v psychoanalýze lidi asi nejvíc štve to, že ve středu toho všeho je pud (nikoliv self nebo Já) a na něm se to všechno “staví” – tj. zase nám to trochu sráží hřebínek našemu egoismu. Stern píše, že v lidských dějinách byli zatím tři mylníky, kdy jsme byli nuceni přehodnotit svůj pohled na nás samotné jakožto na největší kingy. První byl Koperník se svým objevem, že Země není středem Vesmíru (hřebínek kosmologický), pak Darwin, evoluční teorie a to, že nejsme víc, než namakaná opice (hřebínek biologický) a nakonec Freud a jeho definice systémů v psýše, kdy zjistil, že je to celý jen náš konstrukt, doslova “výmysl” a všechno “povstává z pudu” – byť tak, že se to proti němu vymezuje (hřebínek psychologický). A tohle třetí sražení hřebínku jsme myslím zatím nějak nedokázali strávit – zatím je to příliš hutný sousto…
December 3rd, 2011 - 10:56
Pritom se to asi taky nejak toci v kruhu. Protoze o tech hrebinkach a pastickach uz urcite Bible mluvi.
Coz zas cele implikuje myslenku, ze vsechny ty dokonale pribehy jsou napsane sice presne, ale ze nam tam vzdycky neco unikne a protece mezi prsty. Neboli ze Buh je zlomyslnej skret. Coz je ale opet jen iluze – jeden z druhu pekla, kterymu se clovek musi vyvarovat.
Jako symbol predeslyho odstavce bych vybral nikoliv Sysifa, ale Moebiuv krouzek. Pamatuju se, ze kdyz jsem o nem asi ve 4 letech poprvy slysel, tak jsem se z toho moh posrat. Strachy nebo zvedavosti? Vsim dohromady a hlavne kvuli ty mezere mezi prsty, kterou nam vsechno unika. Protoze ta je ve skutecnosti to dulezity. U vykladu pribehu je to asi to, co ner… Mozna ma smysl je vykladat, protoze kdyz to udelame dobre a presne nerek…
Jdu dodrzovat schizoidni dohodu
December 7th, 2011 - 11:14
pripominam mi to jednu dost silenou vec, porad se o tom mluvi, ted jsem zazil jeden zarivej priklad. kamaradce jsme v ataku fotili 2 decka – 3 mesice a 2,5 roku. Krom toho ze to bylo peklo je sjednotit (coz nejde a ja to rikal od zacatku ze nema smysl vymejslet scenar foceni pro 2 individua, ktery proste uvazujou jinak diky svemu veku), tak jsem si vsiml ze jim rikame co a jak maj delat (teda tomu starsimu) a samozrejme ono se to decko mnohem vic zajmalo o muj objektiv, nebo o to jak ten bublifuk vylejt a ne do nej foukat, atd.. zda se ze nechat je bejt by bylo nejlepsi, nejprirozenejsi, jenze to by to dopadlo tak ze by se to decko porezalo rezakem, schodilo na sebe stariv, rozduplo zableskovku,… kde je ten kompromis, trpelivost, spravnost toho v cem ty individuicka ovlivnovat. Protoze chvilema to zklouzavalo do toho ze mamina to decko nekam posadila “a tady budes DAVIDE sedet (u toho druhyho prcka) a bastafidli.. – no serie tehle fotek samozrejme dopadla uplne na prd, oproti tem ostatnim – tohle treba bylo uz za hranici. Zajimave je taky to ze to starsi decko zpocatku ukazovalo ze ne ze nechce bejt foceno, mavalo pred sebou rukou, proste to nak cejtilo ze to neni ono. A samozrejme tohle sem si uvedomil az ted po precteni Mordemyho tematu..
December 7th, 2011 - 12:05
S těma děckama je to zajímavý, jen teda nechápu, jak tě na tyhle postřehy přivedlo to moje téma symbolismu nebo jak to s tím vlastně souvisí (kdyžtak mi to vysvětli po lopatě, neboť jsem asi blbej :-)
December 7th, 2011 - 11:17
takze symbol neni veci nauky, sem chtel dopsat. je to neco co je v nas odpocatku a umyslne (nebo spis neumyslne) to zabijime. viz vyklady obrazu. proc treba maliri pouzivali precizne dokonalej zlatej rez, nebo konkretni barvy, na konkretni namety..
December 7th, 2011 - 11:48
No jednoznačně to není věcí nauky.
Je to jazyk, kterej máme v sobě zakódovanej od malička. Ačkoliv asi bych byl opatrnej s tvrzením, že je to něco vrozenýho. Každopádně je to “jazyk naší duše”, něco, co chápou lidi v Indii, v Číně, v Americe i ve starověkkém Římě.
Symboly chápeme a pracujeme s nima i bez toho, aby jsme chápali význam slova symbol nebo si snad nějak museli uvědomovat, že se o symbol jedná.
December 8th, 2011 - 19:31
No a prave proto jsou ty symboly pravdivy. Pravdivejsi nez libovolna falesna vira, jako jsou treba penize nebo postaveni, ktera stoji a pada na tom, jak se ji zoufale drzime.
S malejma detma se daji ty symbolicky hry hrat. Ted jsem se bavil s 2 letym capartem jestli je tma zla nebo neni. Strasne ho to zajima. My si myslime, jak jsou ty deti rozkosny a ucenlivy, ale je to cely jinak. I ta nase dobra nalada z malejch deti neni dana tutununu pudove, ale tim, ze nas dokazou vratit do nejakych nezatizenych rovin, kde dokazem brat symboly spravne. Ani je nezrat, ale zaroven jim verit.
Jak sem si tak hral s tim co jsem rikal o ty tme tak mi doslo, ze mam asi radsi drzet hubu, pac to decko se proste mozna na zaklade toho co reknu, rozhodlo pro to, zda ma mit tmu rado (perverze) nebo ne (strach a snaha o cistotu). A spravny samozrejme je, ze tma je proste tma. Mozna.